Snad je dobře, že řada historických postav vstoupila do povědomí lidí pod svými přezdívkami. Představte si třeba, jak by se na plakátech vyjímal nápis: Paul Newman a Robert Redford v hlavních rolích filmu Robert LeRoy Parker a Harry Alonzo Longabaugh. My je známe jako Butche Cassidyho a Sundance Kida. První získal svou přezdívku poté, co pracoval jako řezník (anglicky butcher), a částečně po svém učiteli, zloději Mikovi Cassidym. Druhý do svého jména otiskl název věznice Sundance, v níž strávil osmnáct měsíců. Oba společně ještě s několika dalšími výtečníky provedli řadu úspěšných loupeží a poté, co byla na jejich hlavu vypsána tučná odměna, utekli do Argentiny a odtud do Bolívie. Po krádeži peněz důlní společnosti byli pronásledováni policií i rozezlenými dělníky, kteří přišli o výplatu. Ve vesničce San Vincente byli obklíčeni a po rozpoutané přestřelce zřejmě oba spáchali sebevraždu.

www.cojeco.cz

Jistě to také znáte. Snažíte se usnout a vtom se měkké části horních cest dýchacích vašeho spolunocležníka rozkmitají a on začne nezřízeně chrápat. Jeho měkké patro, někdy i tkáně hltanu a v některých případech i nosní sliznice spustí svůj noční koncert. Po několika přestávkách se zdá, že je představení u konce, ale hudebníci se slyšitelně rozhodli pro nekončící příval přídavků. Nezbývá,, než se uchýlit k některým známým metodám pro utlumení chrápání. Nejčastějším způsobem je chrápajícího vzbudit buď úplně, nebo alespoň částečně například hlasitým mlaskáním. To se ale míjí dlouhodobým účinkem a navíc, pokud nocujete v místnosti i s dalšími lidmi, můžete probudit i ty, kteří dosud klidně spali. Chrápalům se také radí nespávat na zádech, a proto je na záda jejich pyžam všíván tenisový míček, který znemožní kritickou polohu. Jako řešení se také nabízí několik typů lékařských zákroků.

www.cojeco.cz

Rozloučení se zemřelým je všude na světě zpravidla dlouhotrvající a často i poměrně komplikovaný obřad v souladu s tradicemi a náboženstvím. Proto například Egypťané balzamovali těla zemřelých s vírou, že se jednoho dne duše do těla vrátí a mrtvý obživne. Některé africké a australské kmeny ukládaly těla zemřelých ve větvích stromů nebo volně na zemi, v Indii zase nechávali mrtvoly na pospas supům v tak zvaných věžích smrti. Nejobvyklejším způsobem pohřbívání je ovšem uložení těla do země nebo zpopelnění. Také tradice týkající se pozůstalých se liší, přičemž je ale obvyklé vyjádření smutku prostřednictvím oděvu. V západních zemích jde o černé šaty, na Dálném východě jsou vyjádřením smutku naopak šaty bílé. V arabských zemích si po smrti příbuzného sypou pozůstalí popel na hlavu. Jinde se zase udržuje starověká tradice profesionálních plaček, které doprovázejí pohřební ceremonii nářkem a bědováním.

www.cojeco.cz