Co znamená opravdu uctívat Boha? Nejde jen o písně, modlitby nebo účast na bohoslužbě, ale o postoj srdce. Žalm 122 nám ukazuje, jak vypadá uctívání, které je Bohu milé. Společně se podíváme na to, jak Kristus proměňuje naše srdce, aby se naše uctívání nestalo pouhou formou, ale živou odpovědí na Boží milost.

1 Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. 2 Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3 Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem. 4 Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu. 5 Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova. 6 Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! 7 Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích! 8 Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj! 9 Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Káže: Lance Roberts

Text: Přísloví 20,19

„Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem.“

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,3-4Pavlova vděčnost za církev není obecná ani vzdálená. Když děkuje Bohu za Tesalonické, nemyslí na anonymní dav, ale na konkrétní lidi, jejich jména, tváře a pravděpodobně jejich i příběhy víry. Vidí jejich růst, jejich lásku i vytrvalost uprostřed soužení a s radostí o nich mluví, dokonce se jimi chlubí mezi ostatními sbory. Domnívám se, že největší výzvou, před kterou stojíme my dnes, je, jak vzdávat vděčnost s oddaností a závazkem. Jak je možné probudit podobnou vděčnost, kterou pociťoval Pavel v každé modlitbě? Vděčnost není povinností pouze služebníků a pracovníků v církvi, ale nás všech. Jak to vypadá a jak v tomto postoji můžeme růst?

„3 Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem.

4 I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.“

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,1–2

Na prahu nového roku si často dáváme nové cíle a plány. Apoštol Pavel však v úvodu druhého listu Tesalonickým připomíná věci, na které nesmíme zapomenout nikdy. V krátkém, ale hlubokém pozdravu nás vede k tomu, abychom si znovu uvědomili, kdo stojí po našem boku, kým jsme v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu a co v životě nejvíce potřebujeme. Pavlův pozdrav je výzvou, abychom do nového roku vstoupili jako církev stojící spolu, ukotvená v Bohu a žijící z milosti.

Osnova:

1. Nezapomeň, kdo stojí po tvém boku

2. Nezapomeň, kým jsi

3. Nezapomeň, co nejvíce potřebuješ

Benedictus – Zachariášův chvalozpěv – patří k nejstarším modlitbám církve. Po staletí byla ranní modlitbou křesťanů, kteří si každý nový den připomínali, že Bůh navštívil svůj lid a přinesl záchranu. V tomto kázání se podíváme na to, co tato modlitba říká o Boží věrnosti, o příchodu Krista a o naději, která platí nejen pro minulost, ale i pro nás dnes.

Osnova:

OSLAVA ZÁCHRANY (Lukáš 1:68a)

PŘÍCHOD ZÁCHRANY (Lukáš 1:68b–69a)

ZASLÍBENÍ ZÁCHRANY (Lukáš 1:69b–71)

DŮVOD ZÁCHRANY (Lukáš 1:72–73)

VÝSLEDEK ZÁCHRANY (Lukáš 1:74–75)

HLASATEL ZÁCHRANY (Lukáš 1:76–77)

PROSTŘEDNÍK ZÁCHRANY (Lukáš 1:78–79)

67 „A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: 68 “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69 a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, 71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, 72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili 75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, 78 pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, 79 aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

Káže – Marek Ždych

Text – Lukáš 1,67-79

Káže – Alois KlepáčekText – Matouš 1,1-17

Káže – Alois KlepáčekText – Matouš 1,1-17

Rodokmen Krista není pouhým seznamem jmen, ale dechberoucím obrazem Boží svrchovanosti napříč dějinami. Bůh vládl v období patriarchů, králů i exilu Izraele. Nevládl pouze nad „svatými“ momenty, ale i nad selháními, zmatkem, nespravedlností a tragédiemi. Nic se neděje náhodou: Bůh vedl dějiny, plány národů i rozhodnutí lidí tak, aby v plnosti času přišel Spasitel. Stejně pevně drží v rukou nás a náš příběh spasení, který naplánoval už před stvořením Světa. Osnova:1) Bůh je svrchovaný nad lidmi a jejich osudy 2) Bůh je svrchovaný nad pohanskými božstvy3) Bůh je svrchovaný nad králi a jejich vládou

Káže – Alois Klepáček

Text – Matouš 1,1-17