Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 2,13-16

Tesaloničtí křesťané byli příkladnou církví v mnoha ohledech. Působili radost svému zakladateli a pastýři, byli misijní církví, odolávali v utrpeních apod. Ale proč byli tak jedinečnou církví? Důvodů by se asi našlo více, ale zdá se, že jeden z nich je ten, s jakým postojem přijali kázání apoštola Pavla. Nepřijali je pouze jako názor jednoho z filozofů na život, ale jako Boží závazné slovo pro život a službu.

„13A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. 14Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů, 15kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští. 16Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.“

Káže – Alois Klepáček Text – 1. Tesalonickým 2,6-12 Zdá se, že Tesaloničtí byli příliš rychle ochotní uvěřit kritice, která se k nim o Pavlovi dostávala a službu Pavla v jejich očích snižovala. Byla zpochybňována jeho motivace, jeho nasazení a úsilí. Když se dějí takové věci, někdy se stačí ohlédnout zpět. O službě daných lidí často jejich historie, život a nasazení dosvědčí více než jejich slova. „Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných. Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak byli jsme mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti. Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými. Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci a lopotu, jak jsme dnem i nocí pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám vyhlásili evangelium Boží. Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali; a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti, abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.“

Káže – Alois Klepáček

Text – Lukáš 17,11-19

Žijeme v době, ve které máme všeho více, než měly kdy generace před námi, ale přesto se nezdá, že by nám vděčnost dnes byla vlastní. Mnozí si pak neuvědomují, jak je v životě křesťana nevděk nebezpečným příznakem. Co nevděk naznačuje a o čem může svědčit? „A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: “Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!” Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?” A řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.”“

Káže – Václav Chumchal

Text – Matouš 5,7

Káže – Alois Klepáček

Text – 1. Tesalonickým 2,1-6

„Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku. I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase směle mluvit Boží evangelium. Vždyť naše povzbuzování není z poblouzení ani z nečistoty ani ve lsti; ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce. Jak víte, nikdy jsme nepoužili lichocení ani jsme nebyli chtiví zisku -- Bůh je svědek! Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných.“ Křesťanská služba může mít jistě mnoho podob a oblastí zájmu. Každý má od křesťanské služby a jejích pracovníků různá očekávání. Svět od církve, kazatelů a křesťanských pracovníků má svá očekávání, církev má zase své představy a každý jednotlivec také. Jaká jsou ta naše? Co by mělo být součástí křesťanské služby, a kdy se služba dá ještě nazývat křest’anskou a kdy už nikoliv?

Káže – Alois Klepáček Text – 1. Tesalonickým 1,7-10 Každý, i když si to neuvědomujeme, přirozeně ve sem životě hledá vzory, které bychom napodobovali, protože představují určitý ideál, kterým se v životě chce vydat. Tak tomu je i v oblasti služby a života místní církve. Mnohé sbory dnes napodobují církve, které toho nejsou hodné. Jejich vzorem jsou církve, které mají hezkou vizuální sebe prezentaci, církve, které mají hezkou hudbu, církve, které mají hezké budovy nebo slavné kazatele. Je toto opravdu ideál místní církve? Co by měla mít církev, která je hodna našeho napodobování? „Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. Neboť od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale [i] vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.“

Káže – Marek Ždych Text – Lukáš 4,14-30 Dlouhé čekání je vyčerpávající. Čekáme na dálnici v zácpě nebo v čekárně u doktora; čekáme až bude rekonstrukce domu hotová nebo až se uzdravíme z nemoci, která se s námi táhne už léta. Izrael čekal na Mesiáše a Bůh čekal až se naplní čas. V tom přišel Ježíš ukončit toto dlouhé čekání. Ježíš přišel s pověřením svého Otce a s pomazáním Ducha Svatého, aby přinesl evangelium milosti ztraceným hříšníkům. Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. A vyučoval v jejich synagogách, oslavován ode všech. I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: "Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok." A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: “Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších.” Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: “Není tento syn Josefův?” Řekl jim: “Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině.” Řekl: “Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.” Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Káže – Alois Klepáček Text – 1. Tesalonickým 1,2-6 Jako kazatelé, starší, vedoucí a členové místní církve si svou službu a soužití někdy sami ztěžujme. Máme totiž od církve, lidí, křesťanů, starších i od sebe nebiblická očekávání. To nám následně brání vidět, co Bůh v životě církve opravdu dělá, následně nepociťujeme radost a prožíváme spíše zklamání než vděčnost. To vše proto, že naše očekávání jsou buď přemrštěná nebo nebiblická. Co bychom měli očekávat od církve? Jaká církev by v nás měla vzbuzovat vděčnost a jaká naopak nikoliv? „Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky, když se [o vás] zmiňujeme na svých modlitbách, a neustále máme na paměti váš skutek víry, vaši námahu lásky a vytrvalost naděje našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem. Víme, bratři Bohem milovaní, o vašem vyvolení, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti; vždyť sami víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám. A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého.“