Co znamená opravdu uctívat Boha? Nejde jen o písně, modlitby nebo účast na bohoslužbě, ale o postoj srdce. Žalm 122 nám ukazuje, jak vypadá uctívání, které je Bohu milé. Společně se podíváme na to, jak Kristus proměňuje naše srdce, aby se naše uctívání nestalo pouhou formou, ale živou odpovědí na Boží milost.

1 Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. 2 Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3 Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem. 4 Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu. 5 Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova. 6 Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! 7 Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích! 8 Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj! 9 Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Káže: Lance Roberts

Text: Přísloví 20,19

„Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem.“

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,3-4Pavlova vděčnost za církev není obecná ani vzdálená. Když děkuje Bohu za Tesalonické, nemyslí na anonymní dav, ale na konkrétní lidi, jejich jména, tváře a pravděpodobně jejich i příběhy víry. Vidí jejich růst, jejich lásku i vytrvalost uprostřed soužení a s radostí o nich mluví, dokonce se jimi chlubí mezi ostatními sbory. Domnívám se, že největší výzvou, před kterou stojíme my dnes, je, jak vzdávat vděčnost s oddaností a závazkem. Jak je možné probudit podobnou vděčnost, kterou pociťoval Pavel v každé modlitbě? Vděčnost není povinností pouze služebníků a pracovníků v církvi, ale nás všech. Jak to vypadá a jak v tomto postoji můžeme růst?

„3 Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem.

4 I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.“