Růst lidskosti

Všichni jsme povoláni k tomu, abychom společně rostli v lidskosti a jako lidé. Výzvou, která před námi stojí, je učinit kvalitativní skok, abychom dokázali žít v komplexní, multietnické, pluralitní, multináboženské a multikulturní společnosti. Je na nás, abychom si kladli otázky týkající se teoretického rozvoje a praktického využití těchto nových komunikačních a znalostních nástrojů. Jejich velké možnosti pro dobro jsou doprovázeny rizikem, že se vše změní v abstraktní výpočty, které redukují jednotlivce na data, myšlení na mechanický proces, zkušenost na izolované případy, dobro na zisk, a především popřením jedinečnosti každého jednotlivce a jeho historie. Skutečnost se rozpustí v záplavě statistických údajů.

Digitální revoluce nás může učinit svobodnějšími, ale rozhodně ne, pokud nás uvězní v modelech, kterým se dnes říká "komory ozvěny". V takových případech namísto zvýšení plurality informací riskujeme, že se ocitneme v bažině zmatku a budeme podléhat zájmům trhu nebo moci. Je nepřijatelné, aby využívání umělé inteligence vedlo ke skupinovému myšlení, ke shromažďování neověřených údajů, ke kolektivnímu redakčnímu zanedbávání odpovědnosti. Reprezentace skutečnosti ve "velkých datech", jakkoli může být pro strojové řízení funkční, znamená ve skutečnosti podstatnou ztrátu pravdivosti věcí; ztěžuje mezilidskou komunikaci a ohrožuje samotnou naši lidskost. Informace nelze oddělit od živých vztahů. Ty zahrnují tělo a vidění reálného světa; zahrnují korelaci nejen dat, ale i lidských zkušeností; vyžadují citlivost k tvářím a výrazům obličeje, soucit a sdílení.

Myslím na zpravodajství o válkách a na "paralelní válku", která je vedena prostřednictvím dezinformačních kampaní. Myslím také na všechny reportéry, kteří byli zraněni nebo zabiti při výkonu služby, aby nám umožnili vidět to, co sami viděli. Protože jen když se dotkneme utrpení dětí, žen a mužů, můžeme pochopit absurditu válek.

Využití umělé inteligence může pozitivně přispět v oblasti komunikace za předpokladu, že neodstraní úlohu žurnalistiky v místě, ale postaví se jí po boku. Pokud zvýší profesionalitu komunikace, a učiní každého žurnalistu odpovědnějším. Pokud zachová každému člověku roli subjektu s kritickou schopností komunikace jako takové.

Pro Ježíše jsme přátelé

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Nedělní evangelium nám vypráví o Ježíšových slovech apoštolům: "Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli". Co to znamená?
V Bibli jsou Božími "služebníky" mimořádní lidé, kterým Bůh svěřuje důležité poslání, například Mojžíš, král David, prorok Eliáš až po Pannu Marii. Těmto lidem Bůh svěřuje své poklady. To vše však podle Ježíše nestačí k tomu, abychom řekli, kým pro něj jsme my; je třeba něčeho víc, aby bylo jasné, kým jsme pro Ježíše, něčeho většího, co přesahuje samotné statky a projekty. Je třeba přátelství.

Už jako děti se učíme, jak krásná je to zkušenost: přátelům dáváme své hračky a nejkrásnější dárky; když pak vyrosteme, jako dospívající, svěřujeme jim svá první tajemství; jako mladí lidé nabízíme věrnost; jako dospělí sdílíme spokojenost a starosti; jako staří lidé sdílíme vzpomínky, úvahy a mlčení dlouhých dnů. Boží slovo nám v knize Přísloví říká, že "vůně a kadidlo potěší srdce a rada přítele rozveselí duši". Zamysleme se na chvíli nad svými přáteli a přítelkyněmi a poděkujme za ně Hospodinu!

Přátelství není výsledkem vypočítavosti ani donucení: vzniká spontánně, když v druhém rozpoznáme něco ze sebe. A je-li pravé, je přátelství tak silné, že neselže ani tváří v tvář zradě. "Přítel vždy miluje", říká Kniha přísloví, přítel vždy miluje, jak nám ukazuje Ježíš, když Jidášovi, který ho zradil polibkem, říká: "Příteli, proč jsi tady?". Pravý přítel tě neopustí, ani když uděláš chybu: opraví tě, může tě pokárat, ale odpustí ti a neopustí tě.

A dnes nám Ježíš v evangeliu říká, že pro něj jsme právě takoví, totiž přátelé: drazí lidé nad všechny zásluhy a očekávání, ke kterým vztahuje ruku a nabízí jim svou lásku, nabízí jim svou milost, své slovo; s nimiž - s námi, svými přáteli - sdílí to, co je mu nejdražší, všechno, co slyšel od Otce. Dokonce až do té míry, že se pro nás stává zranitelným, že se nám bez obrany a přetvářky vydává do rukou, protože nás miluje, Kristus nás miluje jako přítel, chce nás takové; chce naše dobro a chce, abychom se podíleli na jeho dobru.

Ptejme se tedy sami sebe: Jakou tvář má Bůh pro mě? Tvář přítele, nebo cizího? Cítím se jím milován jako blízký člověk? A jakou Ježíšovu tvář dosvědčuji druhým, zejména těm, kteří jednají špatně a potřebují odpuštění?

Kéž nám Maria pomůže růst v přátelství s jejím Synem a šířit ho kolem sebe.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-05/regina-5-5-24.html