Rozhovor s dokumentariskou a dramaturgyní Eliškou Kánskou. V rámci svého studia v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky Janáčkovy akademie múzických umění vytvořila svou dokumentární prvotinu Můj děda kněz, která byla pod pedagogickým vedením Aleny Blažejovské a v dramaturgii Violy Ježkové zveřejněna v řadě Radiodokument Českého rozhlasu Vltava (2021). "Bůh mě nenechá spadnout na dno," říká možná i ze zkušenosti rodinných kořenů ve skryté církvi Koinotes, která v době komunistické totality žila v utajení nejen před vládnoucím režimem, ale taky před církví viditelnou, což do jisté míry přetrvává dodnes. S Eliškou Kánskou hovoří Jan Hanák.

Rozhovor s hudebním režisérem Pavlem Kunčarem. Oba nás inspirovala debata u piva v divadelní hospodě brněnské Husy na provázku, kdy Pavel celkem vášnivě reagoval na předchozí rozhovory Za kostelem s varhaníky Petrem Kolařem a Markem Čermákem, s tím, že je nutné říct, že i ta kytara má v kostele místo. Tedy tak nějak to říkal Pavel. Tak vznikl tento rozhovor, o rytmické či populární hudbě, ba přímo popmusic při mši. Připravil Jan Hanák.

"Proč lidem nevěříme, když říkají, že trpí?" Tímto titulkem uvádí DOK.REVUE článek k dokumentu Martiny Pouchlé Permanentní lockdown, který je spolu s krátkým rozhovorem s autorkou obsahem tohoto speciálního dílu pořadu Za kostelem. "Hana i Adam trpí postcovidovým syndromem neboli long-covidem, komplikovanou nemocí bez jednoduché diagnózy nebo spolehlivého léku. Autorka nového audiodokumentu Permanentní lockdown Martina Pouchlá reflektuje zkušenost nedůvěry, kterou zakouší protagonisté podcastu i lidé z jejího blízkého okolí." Koho oslovil příběh hlavní hrdinky dokumentu a chtěl by pomoci, v těchto dnech má Hana aktivní Donio. Lze přispět na léky a pomůcky. Podrobnosti jsou na: https://www.donio.cz/nadeje-na-zivot-pro-hanicku.

Rozhovor s hudebním skladatelem a pěvcem Jiřím Miroslavem Procházkou o jeho projektech, nezměrné energii, inspiraci, stejně jako o jeho hledání ženy, vztahu, hledání církve. Rozhovor ho zachycuje v době, kdy se připravuje na svůj vstup do katolické církve, sám od dětství věřící evangelík, se silnými evangelickými rodinnými kořeny. Říká, že ví, do čeho jde, bez iluzí. A důvod? Hovoří o mystice. Připravil Jan Hanák.

Rozhovor s dokumentaristkou, reportérkou, moderátorkou Martinou Pouchlou. Martina je mezinárodně oceňovanou autorkou ponejvíce publikující v Českém rozhlasu, ale třeba i v dokumentární řadě Exteriéry HateFree Culture, což se týká například oceněného časosběrného dokumentu Mnich hledá ženu, v němž dává nahlédnout mnohem dál než jen do hnutí Haré Kršna. V minulosti šokovala syrovým dokumentárním snímkem Berka se rozhodl zemřít, v němž doprovází sebevraha, aniž by ve snímku jeho motivace či jednání jakkoliv komentovala, i když s tím, jak sama říká, hodně vnitřně bojovala a uvažovala, zda dokument vůbec dokončit. Snímek v době svého zveřejnění vyvolal velké kontroverze v odborné veřejnosti, stejně jako nadšení poroty festivalu Prix Bohemia Radio, která mu udělila první cenu. Duchovní témata jsou jí v tvorbě blízká, ale dost možná proto, že dokument vždy cílí k nějakým duchovním přesahům, samozřejmě ne nutně náboženským. Z těch přímočarých náboženských děl je autorkou řady rozhovorů v pořadu Vertikála Českého rozhlasu Plus. S Martinou Pouchlou debatuje Jan Hanák.

Rozhovor se sympatickým mladým muzikantem a produkčním Janem Filipi, který víru přijímal snad téměř doslova s mateřským mlékem. Jeho otec chtěl být kněz, jenže když přijel do salesiánské komunity ve východočeských Sebranicích, potkal tam ženu svého života a v Sebranicích už zůstal, jako manžel a otec čtyř synů. Jaké radosti a hlavně obtíže zažíval Jan v kostele ve svém dětském věku? O tom je překvapivě řeč hodně. Zato vůbec nezazní, že za kostelem jako dítě vypil své první pivo. Byli na to čtyři kamarádi. O své kapele říká, že je právě v plynulém dojezdu a proměňuje se v jinou kapelu. Po patnáctileté historii, která začala nápadem jednoho mladého bohoslovce na jedné faře. Janovi bylo tehdy deset. Takže i sem se klene salesiánské téma jeho rodiny. S Janem Filipi si povídá Jan Hanák.

Rozhovor s Lucií Barošovou, ilustrátorkou a spisovatelkou. Lucie svou víru necharakterizuje nijak konkrétně, ale ke křesťanství, respektive katolictví má blízko i vlivem svých známých a přátel. Něco je jí blizké, něco odporné a nebojí se o tom komunikovat, osobně i na sociálních sítích. Je to hlas spíš zpoza kostela, ale který by neměl zůstat v kostele oslyšen, na to je příliš inspirativní. Připravil Jan Hanák.https://www.luciebarosova.cz/

Rozhovor s Markem Čermákem, uměleckým vedoucím souboru Musica Figuralis zaměřujícího se na interpretaci hudby osmnáctého století, varhaníkem, dirigentem, doktorandem a učitelem Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty MUNI, který z evangelického kůru přešel na katolický, označuje se za konzervativního a progrese v jeho životě se děje objevováním katolické liturgické hudby a tradice, až k tridentské liturgii, která je pro něj nová. Po zkušenosti uvolněnějšího evangelického společenství, kde vyrostl, ho baví přísnější pravidla katolického katechismu, říká. Celá jeho konverze začala tím, že mu katolický farář dal starou partituru, aby ji zahrál o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Udělal to a zamiloval se, dalo by se říct. S Markem Čermákem i o tom, jak rozumí hudbě a jaký je její význam při liturgii, hovoří Jan Hanák.

Marek Čermák je absolventem orchestrálního dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ve své specializaci se soustředí na interpretaci hudby druhé poloviny 18. a počátku 19. století; tedy na repertoár, jehož estetika pramení z italské stylové tradice. Teoretické a historické poznatky týkající se dobové hudební praxe založil na studiu relevantních pramenů, literatury, traktátů a archiválií z doby 18. a 19. století. Výsledky jejich důsledné a systematické excerpce využívá nejen pro další formování a tříbení stylové hudební estetiky, ale také k potírání nepatřičných, výrazově škodlivých nánosů a paušálních mýtů prvních průkopníků tzv. autentické interpretace. Ve světle získaných zkušenosti představuje veřejnosti prostřednictvím hudebně-objevných projektů kvalitu umění našich předků jako soubor hodnot bezprostředně otevírajících vnímání domácího posluchače. Svoji činnost rozšířil o výuku na Masarykově univerzitě v Brně v rámci Akademie staré hudby. Je uměleckým vedoucím souboru Musica Figuralis, spolupracuje se soubory Collegium Wartberg, Societas incognitorum, Capella Ornamentata, Solamente naturali, Le nuove musiche, Czech ensemble baroque, Die Freitagsakademie, Originalklang!Orchester, Ensemble versus. (zdroj: http://www.musicafiguralis.cz/)