Někdy je člověku tak úzko a je tak bezradný, že vlastně nic jiného, než modlitba nezbývá. Osobní zoufalství nad společenskou situací, pandemií nebo utrpením lidí ve válce plyne z bezmocnosti. Člověk by rád jakkoli pomohl, ulehčil nebo přispěl k řešení a ono to nejde. Jak chcete zastavit pandemii? Jak chcete zabránit válce?

V takových situacích i modlitba vypadá jako nedostatečná. Člověk by nejraději někam běžel, volal, křičel, něco udělal, aby se změna udála hned. Ale není kam běžet, není co udělat. Tak nezbývá nic jiného než se jít modlit. Je to taková poslední instance, když žádná jiná možnost už není. Není to náhodou naopak?

Jasně, že je to naopak. Takový postup jsem u sebe odhalila už několikrát a myslím, že ukazuje na mou nedostatečnou víru. Já vlastně Boha strašně podceňuju. Jsem přesvědčená, že já budu lépe vědět, co počít, kam napřít sílu, do čeho se pustit. Boha pak jen tak pro jistotu poprosím o požehnání, aby se neřeklo, že s ním nepočítám. K tomu, v čem je nejlepší, totiž k vedení, ho vůbec nepustím. Já na to přece přijdu. Přece to vidím. Jenže nevidím to, co vidí on. Netuším, co je pod povrchem jevů. Nemám ani zdání, co se bude dít, zatímco on ví všechno. Mnou zmítají emoce, strach a úzkost, hněv a rozhořčení. Poslední, co by ve vypjaté situaci, kdy se bojím, mohlo vést mé kroky, je láska. Bůh je láska. Jak to, že to vím, ale nejednám podle toho? Já mu prostě nevěřím.

A tak se stále znovu učím, že modlitba má být to první, co v tlaku a nouzi podniknu, protože pak v praktických krocích budu daleko efektivnější, klidnější a láskyplnější. Bůh je totiž dobrý.

Milé sestry a milí bratři, blíží se volby do Evropského parlamentu. Chceme vás povzbudit k účasti. K Božímu království, které máme utvářet svým životem už zde na zemi, nás nepřivede pasivita a tím méně lhostejnost. Náš kontinent prochází těžkými zkouškami. Jde nejen o naši ekonomickou prosperitu, bezpečí, ale také o svobodu a budoucnost příštích generací. Pán Ježíš o svých následovnících říká, že jsou „solí země“ (Mt 5,13). Vyberme tedy pozorně ty, kteří chtějí být touto solí i v širším společenství národů a států, jehož jsme už dvacet let součástí. Zvolme si zástupce, kteří jsou připraveni nás reprezentovat a hájit přitom principy, které chceme do tohoto světa vnášet i v prostoru Evropské unie. Postarejme se svou účastí ve volbách do Evropského parlamentu, aby i tam nadále hlas křesťanů zazníval. Zvolené poslance pak doprovázejme svými modlitbami. K dobré volbě vám žehnají Biskupové české a moravské církevní provincie

Sada nástrojů pro mladé evropské katolíky: Kritické myšlení

V rámci sociální nauky církve jsou kritické myšlení a reflexe nezbytné při účasti na demokratickém životě pro směřování politické činnosti ke společnému dobru. Politické zneužívání a degenerativní tendence v politice však mohou způsobit velké škody. Populismus – se svými zjednodušujícími odpověďmi na složité jevy – zpochybňuje pojetí lidu a určuje občanům pasivní roli ve společnosti. Zralí vůdci naopak usilují spíše o dlouhodobou jednotu než o politické krátkodobé výhody, které přinášejí prospěch několika málo lidem. Individualistické liberální přístupy naopak slouží ekonomickým zájmům mocných, poškozují sociální strukturu a neberou ohled na potřeby lidí postižených chudobou a jejich důstojnost.

Nárůst dezinformací a falešných zpráv vyžaduje, abychom znovu věnovali pozornost využívání sociálních médií a digitálních komunikačních nástrojů, bojovali proti rozdělujícím narativům a umožnili smíření a mír v naší společnosti. S rostoucí sekularizací, polarizací a ideologizací Evropy jsme jako křesťané povoláni k tomu, abychom si těchto tendencí byli vědomi a posilovali svoji spolupráci.

Prostřednictvím duchovního růstu můžeme překonávat bezprostřední zájmy, znovu objevovat univerzální hodnoty a bránit pravdu o lidské osobě.

Otázky:

• Jak mohu rozlišovat své politické volby?
• Jak ovlivňují určité politické tendence moje sociální a politické společenství?
• Co konkrétně znamená pracovat pro společné dobro,
• Co znamená podporovat důstojnost každého člověka?

“Existují společenské jevy, které se týkají většiny lidí. Existují dále společné cíle, na jejichž uskutečňování jsou lidé schopni spolupracovat navzdory všem rozdílům.”

papež František, Fratelli Tutti, 2020