Jak projevovat vděčnost za církev [2. Tesalonickým #2]

Káže – Alois Klepáček

Text – 2. Tesalonickým 1,3-4Pavlova vděčnost za církev není obecná ani vzdálená. Když děkuje Bohu za Tesalonické, nemyslí na anonymní dav, ale na konkrétní lidi, jejich jména, tváře a pravděpodobně jejich i příběhy víry. Vidí jejich růst, jejich lásku i vytrvalost uprostřed soužení a s radostí o nich mluví, dokonce se jimi chlubí mezi ostatními sbory. Domnívám se, že největší výzvou, před kterou stojíme my dnes, je, jak vzdávat vděčnost s oddaností a závazkem. Jak je možné probudit podobnou vděčnost, kterou pociťoval Pavel v každé modlitbě? Vděčnost není povinností pouze služebníků a pracovníků v církvi, ale nás všech. Jak to vypadá a jak v tomto postoji můžeme růst?

„3 Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem.

4 I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.“