Dalším hostem podcastu Naše švýcarské zážitky byl lékař Miroslav Váňa. Do Švýcarska se dostal před osmi lety oklikou přes Německo nabídkou typu “ber neber”. Na začátku ho čekaly zážitky z místní psychiatrie. Jak zvládal jazykovou bariéru při terapeutických pohovorech? Jak se ve Švýcarsku člověk stane “hotovým” lékařem? Co všechno pro to potřebuje?

V rozhovoru jsem se ho mimo jiné zeptala:

🎙️ Jak vypadá jeho běžný pracovní den/týden?

🎙️ Jaká byla jeho nejdelší služba?

🎙️ Co vše obnáší, aby se člověk stal ve Švýcarsku "hotovým" lékařem?

🎙️ Co by doporučil mladým českým nebo slovenským lékařům, kteří se chystají do Švýcarska?

🎙️ Jaké byly jeho švýcarské AHA momenty?

A co v podcastu zaznělo?

▶️ “Ve Švýcarsku je nedostatek psychiatrů.”

▶️ “V rámci atestační přípravy musíš měnit nemocnice a “sbírat” výkony”

▶️ “Nikdy mě nikdo nediskriminoval za to, že pocházím z Čech.”

▶️ “Moje nejdelší služba byla 23 hodin a 35 minut.”

▶️ “Lepší je udělat si atestaci v Čechách a pak přijít do Švýcarska.”

Mým dalším hostem v podcastu byl Ján Černega, alias Privat Koch Jan. Patnáct let vaří na profesionální úrovni, z toho osm let ve Švýcarsku. Jak sám říká, je vychovaný a učený starou dobrou školou.

V rozhovoru jsem se ho mimo jiné zeptala:

🎙️ Jaké jsou jeho kuchařské speciality?

🎙️ Je něco, co by ještě chtěl vyzkoušet uvařit?

🎙️ Kde a jak sleduje nejnovější trendy v oboru?

🎙️ Jaký má názor na švýcarskou gastronomii?

🎙️ Co obnáší jeho práce jako Privat Koch?

🎙️ Proč se rozhodl jít na volnou nohu?

A co v podcastu zaznělo?

▶️ “Už na hotelové akademii v Liptovském Mikuláši jsem věděl, že chci do zahraničí.”

▶️ “Můj cíl nebyl zůstat ve Švýcarsku, ale už jsem tady 8 let.”

▶️ “Na lodích je gastronomie na vysoké úrovni.”

▶️ “Švýcaři vaří hodně z prášku.”

▶️ “Všechno, co dělám, dělám jinak.”

▶️ “Když jsi moc levný, Švýcaři ti nevěří, přijde jim to podezřelé.”

▶️ “Švýcarská pravidla mají smysl.”

Janův Instagram

Janovy webové stránky

V roce 1926 byla ve Švýcarsku založena nadace ProJuventute, která měla oficiálně za cíl zlepšit podmínky pro děti z kočovnických rodin Jenišů. Název tohoto programu byl Kinder der Landstrasse. S podporou všech úrovní švýcarské vlády nadace zabavila do roku 1972 přes 600 dětí jejich jenišským rodičům. Děti byly zpravidla přidělovány do zemědělských rodin jako dělníci, umisťovány do domovů, do psychiatrických zařízení a také do věznic. K odhalení tohoto zvráceného systému přispěl novinář Hans Caprez z magazínu Beobachter. Později byl tento program kritizován jako porušování lidských práv a Jenišové v roce 1999 uznáni jako národnostní menšina.

Zdroje:

Wikipedia

SRF.ch

Blog National Museum

Beobachter.ch

Projuventute.ch

Swissinfo

Romea

Info.cz